Když není váš život jen bazén

Když není váš život jen bazén

Znáte ten pocit, kdy v práci děláte maximum, ale váš nadřízený vám za to ani nepoděkuje? Naštěstí se mi tohle stát nemůže, ale i já občas potřebuji slyšet, že má práce má pro klienta přínos. Péče o vrcholové sportovce je pro mě výzva a jsem rád, že nám Kristýna při rozhovoru věnovala svůj čas a poskytla zpětnou vazbu.

  • Jak jste se v dětství dostala k plavání a proč jste v dospívání přestala s vrcholovým sportem?

K plavání jsem se dostala díky mému tátovi. Sám závodně plaval a plave, dokonce byl pátý na OH v Moskvě 1980 na 400 m volným způsobem, a tak bylo jasné, jaký sport budu dělat. Bavilo mě to, i když jsem nikdy neměla nějaké extra výsledky. Vydržela jsem u toho do šestnácti let, kdy šlo plavání stranou. A to hlavně kvůli časové náročnosti tréninků, stagnaci výsledků, a prostě jsem dala přednost škole a pořídila jsem si psa, tak jsem se začala věnovat psím sportům.

  • V dospělosti jste se ale znovu do bazénu vrátila, kdy to bylo a co vás k tomu vedlo?

Do plaveckých tréninků jsem se vrátila před rokem, tedy v pětadvaceti. Nejdříve dvakrát týdně, po pár měsících třikrát týdně a po dalších pár měsících už i sedmkrát a začala se připravovat na závody. Znovu mě to chytilo, ve vodě se prostě cítím jako doma. A důvod? Zpočátku především kvůli tomu začít něco dělat pro sebe a pro svoje tělo. Přidala jsem se k tátovi na tréninky, zezačátku to bylo těžké, ale po chvíli se začaly dostavovat výsledky a po pěti měsících plavání třikrát týdně jsem dokonce překonala svoje nejlepší časy z dřívějška. A to mě nakoplo trénovat víc a víc.

  • Na jaké distance se nyní specializujete? Jaké jsou vaše poslední závodní úspěchy?

Specializuju se na kraula, ale že bych byla vyloženě vyhraněná, se říci nedá. Plavu vzdálenosti od sprintů až po delší tratě. Na zatím posledních, a zároveň druhých závodech (po pauze), na ME Masters ve Slovinsku jsem skončila ve své kategorii (25-29 let) nejlépe osmá. Nejvíce mě potěšil čas na 100 m volným způsobem (1:04,71), kdy jsem si udělala o vteřinu osobní rekord. Na prvních závodech, po skoro desetileté pauze, mě nejvíce potěšil výsledek na 400 m volným způsobem, kdy jsem zaplavala čas o 10 sekund rychlejší než v mládí. A hlavně mi to dalo další motivaci do tréninku.

  • Chodíte také trénovat do otevřené vody (rybníky, přehrady)? Proč ano/ne?

Na otevřenou vodu trénovat nechodím. Jen pokud jsem u moře nebo někde, kde se dá koupat, tak si něco málo zaplavu. Ale jako typický bazénový plavec bojuju s tím, že nevidím na dno a jsem z toho nervózní.

  • Vedle své práce se věnujete i svým psům. Co vám agility daly a vzaly?

Práce a zábava se mi propojily dohromady, protože pracuji pro rodinnou firmu, která distribuuje zboží ARENA v ČR a SR. Mám na starosti e-shop arenashop.cz. Prodáváme plavky, plavecké brýle, pomůcky, sportovní oblečení. Díky plavání můžu vše zkoušet, a pak mnohem lépe poradit zákazníkům přímo z mé vlastní zkušenosti. Zároveň do toho více vidím, protože se sama pohybuji v plavecké komunitě a na bazénech, zajímám se o to, jaké jsou novinky, co plavce zajímá, s čím mají problémy.

Ano, vedle práce a plavání mám ještě dva psy – maďarského ohaře a border kolii. Před pár lety jsem se agility věnovala opravdu naplno. S ohařkou jsem minulý rok dokonce startovala na mistrovství republiky. Agility je sport, který je o komunikaci mezi psem a psovodem, zároveň o tom být co nejrychlejší, a to mi právě moc nejde. Věčně jsem někde pozdě, pes pak neví, kam má běžet a během jednoho špatného pohybu je z toho diskvalifikace. Určitě mě ale naučil spoustu trpělivosti. A dal mi spoustu skvělých přátel.

  • Čeho chcete v agility dosáhnout? Nebo je to pro vás všechny pouze zábava?

V agility bych se ráda příští rok znovu kvalifikovala na MČR, tentokrát s druhým psem. Ale nejdůležitější pro mě je si užívat společné chvíle, ať už na agility parkuru nebo v lese na procházkách.

  • Proč jste začala navštěvovat Physiolife?

Cítila, že mám z plavání ztuhlá záda. Když jsem byla menší, žádné „fyzio“ jsme neřešili, moc se neprotahovali, na masáže nechodili. Teď už vím, že starat se o tělo po této stránce je velmi důležité jako prevence zranění při sportu. Také vím, s čím mám problém a na co si dávat do budoucna pozor.

  • Po jaké době jste vnímala změny v samotném plaveckém tréninku? Co se změnilo?

Největší změnu a úlevu cítím pár tréninků po návštěvě, krk a šíji mám uvolněnou. Mám pocit, že můžu sáhnout dál pro záběr a nic mě neomezuje. Uvidíme dále, jaké budou pokroky.

  • Doporučila byste Physiolife i ostatním sportovcům? Proč?

Physiolife bych určitě doporučila. Tomáš se snaží najít různé cesty k řešení problémů, má skvělý přístup a rozumí svému oboru.

Add Your Comment